Na začátek tohoto vyúčtování rovnou podotknu, že se sebou vůbec nejsem spokojená - polevila jsem ve spoustě věcí a to jsem si myslela, jak to dlouho vydržím.
- váha: 6. 2. - 58,2 kg
26. 2. - 57,2 kg
- cvičení: kalanetika - 6x
posilování - 17x
na kolena - 1x 10 minut (a to jsem si minulý měsíc dala za úkol pravidelné posilování kolen - úkol nesplněn)
bruslení na rybníku - 1x
dny bez cvičení: 4
- ATF: 2 lekce
- AJ: tak to jsem nějak vzdala úplně, zvládla jsem jen dva díly Futuramy
- kytara: 5x - 2,5 lekce - písničky: Chajda, Černý muž, G dur (ten mi ale vůbec nejde), různé rytmy
- flétna: 6x
- plus jsem si vytáhla piánko a občas si na něj zahraju
- pitný režim: ten jsem přestala sledovat - jednak mě naštvalo, že to nejsem schopná dodržovat a jednak se to blbě odhadovalo
- kafe: 6x
- práce: zajistila jsem si dvoutýdenní praxi v MŠ (týden v únoru, týden v březnu)
- přečtené knížky: Speciální pedagogika v raném a předškolním věku se zřetelem na rozvoj výtvarných aktivit
- kino: Lítám v tom
- články na blog: 2
Dále bych se ráda zmínila, že mi brácha konečně podepsal darovací smlouvu. Takže se konečně uskutečnil přepis vlastnictví bytu 2+kk, který se řeší už od července 2009. Už jsem ani nevěřila, že k tomu někdy dojde. Opět jsme tedy začali s přítelem byteček upravovat k obrazu svému a dovybavovat :) Momentálně už máme sestavenou kuchyňskou linku, světlo v kuchyni, dodělané lino i s lištama a přilepený koberec. Koupili jsme si nový dřez, ale s řezaním pracovní desky čekáme až nám přijde objednaná varná deska, s kterou přivezou i lednici. Spousta nám toho ještě chybí, takže když budu mít náladu budu průběžně informovat, jak pokračujem a možná přidám i pár fotek, ale nic neslibuju :)
V únoru se stala i jedná nemilá událost. Umřela mi babička z Moravy (máma mámy). Vůbec jsme to nečekaly. Mamka tam chtěla jet na jarní prázdniny, které má příští týden, aby jí pomohla a oběhala s ní různé doktory a teď tam místo toho pojede vyklízet byt. Doktorka konstatovala zástavu srdce. Spadla někdy večer ve čtvrtek 18. února a ležela tam 24 hodin než jí vůbec našli. Nechtělo se mi tomu ani věřit. Mamku jsem musela opravdu hodně uklidňovat. Měly jsme obě babičku moc rády a mrzelo nás, že za ní nemůžeme jezdit tak často, přece jenom z Prahy je to docela daleko.. Mně je líto, že jsem ji neviděla přes rok a půl. Nikdy by mě nenapadlo, že už ji neuvidím :( Pořád jsem si říkala, že už tam musím jet a nakonec už jsem to nestihla a jela jsem tam až na pohřeb 24. února.
Na pohřeb přijeli i příbuzní ze Slovenska, odkud babička pocházela. Bylo nás tam asi 40. Babička si vždycky přála, abychom se takhle sešli a nakonec se toho ani nedožila :( Rozloučení to bylo pěkné ač smutné...Jsem jen zvědavá, jestli jsme se v tomto složení viděli naposledy nebo ne :)
A ještě poslední novinu - mamka si konečně po třech letech a sedmi měsících začala tykat s mým Milým :)